Knihovna Sudice (Jihomoravský kraj, okres Blansko)

Román Analfabetka, která uměla počítat je druhým spisovatelským počinem švédského autora Jonase Jonassona. Jeho prvotina Stoletý stařík, který vyskočil z okna a zmizel vyšla v originále v roce 2009 a dočkala se již filmového zpracování.¹ Ačkoliv do této chvíle vyšly pouze dva výše uvedené tituly, Jonassonovy knihy byly přeloženy do mnoha dalších jazyků a dostaly se tak do povědomí mnoha čtenářů.V

Analfabetka, která uměla počítat seznamuje čtenáře s životním příběhem černošské dívky Nombeko Mayeki, která se narodila v Jihoafrické republice na počátku šedesátých let. Nombeko se již jako dítě vypracuje na vedoucí úseku vynášení latrín, ale v den svých patnáctých narozenin se rozhodne vydat do světa – konkrétně je jejím cílem Národní knihovna. Nombeko není jako ostatní, od útlého věku projevu nadměrnou dávku inteligence, učí se číst, psát, počítat. V osudný den ji však cestu na vysněné místo pokazí setkání s autem inženýra van der Westhuizena, který ji opilý srazí na chodníku. Vzhledem k barvě Nombečiny pleti je potrestána ona. Nombeko se tak ocitá v inženýrově domě za vysokým ostnatým plotem s ochrankou a minami kolem. Inženýr van der Westhuizen pracuje na tajném vládním projektu a jeho úkolem je vyrobit pro Jihoafrickou republiku šest atomových bomb, což bohužel kvůli své časté opilosti a nevalnému vzdělání moc nezvládá.

Nombeko stráví v tomto domě po boku inženýra několik let, avšak nezahálí a dál se vzdělává. Již brzy svými znalostmi o jaderném inženýrství předběhne i inženýra samotného, který to na jednu stranu velice těžce nese, na druhou však Nombeko využívá, aby se udržel na své pozici. Nombeko pracuje na únikovém plánu a nakonec se jí podaří uprchnout do Švédska, jenže místo aby spolu s ní dorazila krabice sušeného antilopího masa, vyzvedne si Nombeko sedmou atomovou bombu, která byla omylem vyrobena a před jihoafrickou vládou zatajena.

Na pozadí historických událostí se Nombeko a její noví přátelé snaží nechtěného daru zbavit. Jeden plán následuje za druhým, ale všechny jsou zhaceny naprosto banálními, na sebe navazujícími okolnostmi a častou neschopností Nombečiných kolegů. Zkrátka není vůbec snadné se zbavit atomové bomby, která neexistuje a která by mohla navíc způsobit konflikt hned mezi několika zeměmi (Nombeko svou svobodu vykoupila úmluvou s agenty izraelského Mosadu, kteří nebyli moc nadšení, když místo bomby obdrželi antilopí maso).

Místy se zdá, že Jonas Jonasson své postavy úmyslně trápí a sesílá na ně jeden problém za druhým. Úředně existujícího Holgera 1 zapomene obdařit důvtipem, jeho úředně neexistující dvojče sice oplývá velkou dávkou inteligence, ale k čemu je to dobré, když o něm nikdo neví. Celestine je jedno, co dělá, hlavně když to bude dost „proti“. A bude se to hodit do plánů jí a Holgerovi 1. Nombeko nemá situaci vůbec lehkou a její vztah s Holgerem 2, který spolu naváží na bedně s atomovou bombou, by se dal ve zkratce popsat jako čekání na lepší zítřky.

Někdy v půlce knihy může být již čtenář znuděn neustále se opakujícím motivem – je vymyšlen plán, jak se zbavit bomby, najdou se potřebné finanční prostředky, pak se něco malého pokazí a dominová vlna zhatí celé snažení. Na druhou stranu všechny tyto okolnosti autor líčí s velkou dávnou jemné ironie, takže pokud se čtenář smíří s faktem, že bomba zatím nebude nikam vrácena, protože je příběh teprve v polovině, stává se z knihy poutavé vyprávění o osudech hrdinů a o propletenci vztahů a z hlavního motivu se stává motiv vedlejší.

Nakonec však vše dospěje ke šťastnému konci. Bomba je ze života hrdinů odstraněna a oni si konečně mohou vydechnout. Ve finále vlastně nejde o ten šťastný konec, ale o autorovo poselství, které vnímám jako nabádání k tomu, abychom svůj život žili naplno, ačkoliv se nám aktuálně příliš nedaří, neboť roky plynou rychle, tvoří se nová historie a na světě jsme jen jednou. Je jedno, jestli pocházíme ze slumu, úředně neexistujeme nebo musíme zavřít prosperující firmu. Na to, abychom stáli na místě máme příliš málo času a je nutné se naučit žít s tím, co aktuálně máme.